Andy Tillison se svými The Tangent pracuje na šestém studiovém albu COMM, jehož tématem budou moderní komunikační prostředky a jejich světlé i temné stránky. Vzhledem k častým proměnám v sestavě The Tangent nelze s určitostí říct, kdo bude na desce hrát, neboť očekávat ji máme až v druhé polovině roku 2011. Autorem obalu bude opět Ed Unitsky, což je jedině dobře, protože obal jinak výtečné poslední desky nebyl zrovna povedený.

Současnou kapelu tvoří kromě Tillisona baskytarista Jonathan Barrett, kytarista Luke Machin a bubeník Tony Latham plus hráč na saxofon Theo Travis (který však není stálým členem).  A právě v tomto složení se v prosinci The Tangent chystají nahrát živě ve studiu a bez diváků DVD Going Off On Two. Smyslem této nahrávky je přiblížení The Tangent naživo i fanouškům, kteří nemají šanci dostat se na koncert (kterých ani moc není). Protože pro kapelu tohoto typu není podobný projekt levnou záležitostí, rozhodla se opět pro formu předobjednávek, které je od tohoto týdne možné učinit přes www.thetangent.org. Přesný obsah není ještě známý, ale playlist by měl zhruba odpovídat letošním koncertům (mj. Where Are They Now, Paroxetine, GPS, Pardu Dans Paris) a zařazena by měla být i jedna nová skladba z připravované desky. Na záznamu se bude podílet tým profesionálních filmařů z BBC. Going Off On Two bude kromě DVD obsahovat stejnou nahrávku na CD, barevný osmistránkový booklet a prvních 200 objednávek bude s podpisy všech pěti muzikantů. Na DVD se asi dají čekat i nějaké bonusy.

V ceně 19,99 liber je započítané i poštovné do celého světa a komu je to málo, může si 10 liber připlatit a potom najde své jméno v záverečných titulkách jako poděkování.

A tady se můžete podívat na poměrně čerstvý záznam kompletní sklady Where Are They Now z koncertu, který The Tangent odehráli 23. října.

Threshold oznamují přípravy nové studiové desky. Vyjde někdy v příštím roce a produkce se opět ujme Karl Groom s Richardem Westem. Zpívat bude Damian Wilson, který se do kapely vrátil krátce po vydání předchozího počinu Dead Reckoning v roce 2007, kdy Threshold nečekaně opustil Andrew McDermott.

Klávesista Mark Westworth oznámil svůj odchod z kapely IQ, kde před třemi lety nahradil zakládajícího člena Martina Orforda. Poslední koncert s IQ odehraje 11. prosince v Londýně.

Z aktuálního turné k 25. výročí desky The Wake vydali IQ CD/DVD set, který nabízí na obou discích kompletní záznam živého provedení tohoto alba a na DVD ještě přídavky Infernal Chorus, The Darkest Hour a Failsafe plus fotogalerii s remixem Corners. Kde byl záznam pořízený je jasné z názvu The Wake Live At De Boerderij, Zoertemeer, Holland, June 19 2010. Cena kompletu je pouhých 12 liber.

Kytarista a producent Mike Holmes oprášil projekt The Lens, předchůdce IQ před 30 lety, a vydává studiové album Regeneration, což je ve své podstatě vůbec první regulérní album (A Word In Your Eye z roku 2001 bylo tehdy znovunahrané první demo ze 70. let). Regeneration je zcela instrumentální nahrávka plná pozitivní muziky, z větší části je dílem Mikea Holmese, ale objevují se na ní také bubeníci Paul Cook, Niall Hayden a saxofonista Tony Wright. Na webu si můžete pustit videoklip …To The Power Of Five.

Na koncert Shadow Gallery jsem se pochopitelně moc těšil, ale zároveň jsem měl trochu obavy z koncertního vyznění. Přece jenom aranžmá jejich skladeb a vokálů nejsou jednoduchá a koncertní zkušenosti minimální (jako kapela nulové, nepočítám-li předchozí koncerty tohoto turné). Začínalo se s drobným zpožděním, nejprve předkapela Maplerun. Co k ní říct? Viděl jsem poprvé naživo řeckou kapelu, bohužel zněla jako mnoho dalších a ke stylu Shadow Gallery má daleko, takže mnoho nadšení asi nevyvolala a na přítomných bylo znát, že zrovna kvůli ní tam nejsou. Nicméně nejde říct, že by to té čtveřici muzikantů nehrálo. Působili docela jako sehraná kapela, která spolu už nějaký čas hraje, přestože to jsou mladíci. Nepamatuju si žádné výraznější sólo, zpěvák vzhledu šklebícího se skřeta nic moc, ale těch 30-40 minut, které hráli se dalo ustát. Stihli asi sedm kratších písní plných tvrdých riffů s občasným odlehčením a sem tam mě i nějaký kousek zaujal. Maplerun nezapomínají na melodie, a tak to aspoň neznělo všechno jednotvárně. Před koncertem jsem slyšel na internetu pár jejich skladeb, které mě nenadchly, ale zase naživo to bylo o něco lepší. Kupodivu to, co asi prezentují jako singl (For You), mi přišlo jako nejhorší z celého vystoupení. Co je však nutné vyzdvihnout, to byl výborný zvuk, který přes tvrdou a hlasitou hudbu umožnil jasně identifikovat obě kytary i rytmiku. To ve mě, spolu se zkušeností ze zvukem při Spock’s Beard ve stejném klubu, vyvolalo naději, že Shadow Gallery budou naživo maximálním zážitkem. Bohužel tomu tak úplně nebylo…
Po nutné pauze na úpravu pódia a intru Bohemian Rhapsody od Queen konečně nastoupili Shadow Gallery a spustili fanoušky dlouhá léta očekávané vystoupení. Trvalo asi hodinu a třičtvrtě a došlo na skladby ze všech alb. I když to byl jeden hit velde druhého, v některých případech bych uvítal trochu jiný výběr (především ubrat na těch tvrdších a místo toho přidat něco volnějšího). Ale to zážitek z koncertu nezkazilo, prostě se nedá zavděčit všem a těch dobrých písní mají ve svém repertoáru hodně. Členům kapely rozhodně nechybělo nadšení a hraní si užívali jako malí kluci, které konečně pustili na veřejnost. Aby ne, když to trvalo skoro dvě desetiletí. Naživo byla hudba Shadow Gallery znatelně tvrdší proti studiovým nahrávkám, které mají takový zvláštní zvuk, a rovněž s větším důrazem na kytary. Kromě sestavy známé z poslední desky si přibrali na výpomoc sympatického mladého hráče na klávesy a kytaru Erica Diegerta. Gary Wehrkamp každou chvíli střídal kláves s kytarou, předával si sóla s dalším (a opravdu skvělým) kytaristou Brendtem Allmanem a při Strong (a možná ještě jedné skladbě) hrál i na bicí, kde jinak seděl Joe Nevolo. Ten dostal prostor i v sóle, které začal za bicí soupravou, na chvíli si odskočil do popředí k mini sestavičce a končil za tmy, kdy pro efekt použil svítící paličky. Sólo však bylo jenom takovou perličkou, neboť se svou razantní hrou se neztratil v žádné skladbě. Zpěvák Brian Ashland je skvělý na studiové nahrávce, ale o moc nezaostává ani naživo, při křehkých pasážích v Destination Unknown a Ghost Of A Chance byla však znát hlasová únava (ve skutečnosti šlo o nekolikasekundové drobnosti, dalo by se říct nepodstatné, ovšem zrovna v místech, kde to bylo moc výrazné). Brian ale nezaujal jenom zpěvem, i on měl v koutku doprovodné klávesy a občas vzal do rukou i kytaru. Nejprve to vypadalo, že to snad ani není nutné a mohli to odehrát i ostatní, resp. to šlo snadno přearanžovat. Ale pak vystřihnul takové sólo na kytaru, že to asi nikdo nečekal a ještě několikrát. Jeho klávesy už tak zajímavé nebyly, zvlášť s tím tragickým zvukem, který se z nich (ne jeho vinou) linul. Překvapením pro všechny přítomné bylo, když v poslední skladbě koncertu (Gold Dust) sestoupil z pódia a stále zpívající se vydal mezi fanoušky v sále. Baskytarista Carl Cadden-James se svou šedou hřívou vypadal proti ostatním jako o generaci starší, ale na pódiu působil nejživěji (teda ne že by jeho kolegové jen v klidu postávali). I on zpíval doprovody, často mu ale patřil také sólový zpěv. V proslovu samozřejmě neopomněl připomenout zesnulého kamaráda, zpěváka Mikea Bakera. Kdo má rád Shadow Gallery a koncert si nechal ujít, udělal chybu, protože jejich koncerty (a obzvlášt na dostupném místě) se nemusejí jen tak opakovat (pokud vůbec). Fanoušci byli nadšení, kapela se zdála také spokojená, hned po koncertě přišla mazi fanoušky, ohotně si s nimi povídala, fotila a podepisovala. Ale neodpustím si i slova kritiky. Nemám nic proti samotnému vystoupení Shadow Gallery, večer byl báječný, ale všechno mohlo být ještě mnohem lepší, kdyby zvuk při koncertě nebyl takový ubohý. Hned začátek zněl nějak potichu, to se brzy zlepšilo, ale pak to bylo zase moc hlasité, neustále něco vrčelo (to bylo naštěstí při hraní přehlušeno), někdy bylo klávesové sólo nebo doprovodný vokál bez zvuku, při některých sólech kytara vytažená a celé to znělo, jako když zvukař měnil hlasitost jednotlivých nástrojů, jak se mu zachtělo, ale ideálního stavu nikdy nedosáhnul. U kapely typu Shadow Gallery to je skutečně škoda a proti předkapele to byla tragédie. Nikdo nic podobného nezmiňuje, možná mám špatné uši, ale v tomto mě koncert trochu zklamal. Když mi Brian Ashland podepisoval CD, říkal, že byly nějaké technické problémy. Nevím, co měl na mysli, možná to souviselo s tím zvukem. Ale co, bylo to stejně skvělé a stále nemůžu uvěřit tomu, že jsem v Bratislavě viděl Shadow Gallery na vlastní oči… podpisy v bookletu Digital Ghosts jsou toho ale důkazem, škoda, že Brendt Almann přišel později, kdy už jsem byl na cestě na nádraží.

Playlist:
Stilleto In The Sand
War For Sale
Mystery
Deeper Than Life
Pain
Destination Unknown
Questions At Hand
Ghost Of A Chance
Strong
Andromeda Strain
Crystalline Dream
Haunted
Room V
Gold Dust

Také Shadow Gallery dokončili úspěšné tažení po evropských pódiích a chystají koncertní DVD, pro které bylo zaznamenáo poslední vystoupení turné v Belgickém městě Vosselaar.

Na Youtube najdete spoustu fanouškovských nahrávek z koncertů Shadow Gallery, kde nechybí ani Bratislava. Jenom počítejte s mizernou kvalitou.